Sci-fi

Všechno začalo vlastně trochu z nouze. Japonské tepelné elektrárny spalující zemní plyn se snažily dodržet limity vypouštění CO2 a jejich vědci a technici to zkoušeli na mnoho způsobů. Při jednom z brainstormingů týmu, který pracoval pro elektrárnu v japonské Ósace, zazněla, mezi řadou mírně řečeno nerealizovatelných nápadů (jedním z nich bylo lisování suchého ledu a jeho vyvážení do Antarktidy), také myšlenka vypouštět CO2 do moře.

"Dámy a pánové, připijme na úspěch našeho projektu, který jsme nazvali Země Nula.“

Bez jídla člověk vydrží možná i více týdnů, než bez vody dnů. Přesto lidé vodou plýtvali, jako kdyby jí okolo nás bylo moře. Slané vody jsou okolo nás plné oceány, vodu pitnou a užitkovou abyste hledali s proutkem. Ne že by to fungovalo, ale kde nic není, jsou si geolog s vrtnou soupravou a proutkař s proutkem rovni. Jen ten proutkař je levnější...

„Vítáme vás v techno­logickém skanzenu Temelín,“ zaševelil příjemný dívčí hlas, syntetizovaný přesně tak, aby v mužích vzbudil to, co v nich dřímá od puberty až do důchodového věku, a v ženách vzpomínku na tu noc po stužkovacím večírku, kdy poprvé…