Je temná letní noc. Srpek měsíce občas vykoukne skrze mraky a odhalí stín skrčené postavy. Neznámý se tiše plíží odlehlým koutem zahrady. Mezi jeho prsty náhle probleskne ostrý paprsek baterky a osvítí řádky kapusty. Světlo pozvolna klouže z jedné zelené hlavy na druhou, když tu... Ano, jsou tu! Lačně se zakusují do křehkých zelených lístků a z jejich boků zvolna stéká sliz. Tady! A ještě jeden a ještě! Celá invaze! Slimáci!!!

Holandsko je země na mořském břehu. Pro rozvoj námořní velmoci je to velmi výhodná poloha, ne už tak pro obyvatele. Průměrná nadmořská výška Holandska je jen pár metrů a velká část půdy se dokonce nachází pod úrovní mořské hladiny. Proto se Holanďané po staletí zdokonalovali ve stavbě hrází a odvodňovacích kanálů, vysušovali mořské dno a rozšiřovali území vhodné k životu. Navzdory tomu si moře při velkých bouřích vždy bralo půdu i lidské životy. Poslední velká povodeň, při které zahynulo na 1800 lidí, se odehrála roku 1953. Vysoký příliv hnaný bouří vtrhl do vnitrozemí, probořil hráze a napáchal obrovské materiální škody. Krátce poté vznikl projekt Delta, který měl zajistit, že se podobné neštěstí již nikdy nebude opakovat.

Projekt Desertec plánuje výstavbu obřích solárních elektráren na Sahaře
Na povrch pouští dopadá denně více energie, než kolik lidstvo spotřebuje za celý rok. Zatímco ceny energie stoupají, zásoby energetických surovin se krátí a hlad po energii roste, zůstává sluneční záření dopadající na pouště stále opomíjeno. Existují dobré důvody, proč solární elektrárny na Sahaře nestavět, nebo je naopak právě teď ta nejlepší doba, kdy se do takového projektu pustit?