V květnu 1939, pouhých jedenáct měsíců po prvním Supermanovi, se na pultech amerických comicshopů objevilo první číslo Batmana – Supermanova temnějšího protipólu. K ponurému image Temného rytíře ovšem nebyla jednoduchá cesta, Batman šedesátých a sedmdesátých let byl rozjařeně skotačící hošan s kapsami vycpanými veselými technickými gadgety. Atmosféru změnil roku 1986 až Frank Miller svým přelomovým albem Batman: The Dark Knight Returns. Silný příběh stárnoucího muže, který musí naposledy obléct netopýří masku a postavit se proti všem, svět neodvratně směřující k jadernému konfliktu, mediální relativizace, kdy „uzdravený“ Joker vystupuje v televizi jako hvězda talk show a na konci spáchá sebevraždu – to je jen základní rámec mrazivého comicsu, který bývá čtenáři i kritiky označován jako jedno z nejlepších děl žánru.
Frank Miller navždy změnil Batmanovu tvář a tvář comicsu vůbec. Batman: The Dark Knight Returns byl jedním z těch zásadních comicbooků (vedle například Mooreových Watchmen), které čistě fantaskní superhrdinský neverland mírně posunuly směrem k realismu. Jakkoliv je tedy správné používat slovo realismus v souvislosti s milionářem, který se každý večer přestrojí za obrovského netopýra, sviští na bowdenovém lanku mezi mrakodrapy, proskakuje zavřenými okny přímo do center zločineckých syndikátů a vyvolává u jejich členů (těch, co působí v Gothamu bez rizikového příplatku) infarktové stavy. Což bývá problém, protože těm chudákům mafie neplatí ani zdravotní pojištění.