David Lynch – Personalizovaná temnota
David Lynch je kultovní režisér. Jeho snímky Mazací hlava, Sloní muž, Duna, Modrý samet, Zběsilost v srdci nebo Městečko Twin Peaks patří dnes už k filmové klasice.
Když navštívil spolu se svým skladatelem Angelem Badalamentim Prahu, aby zde natočil hudbu ke svému filmovému projektu, nebyla to jejich první návštěva. Pracovali zde už totiž na Modrém sametu. Tehdy byla atmosféra totalitou sevřeného města výrazným impulsem pro prohloubení depresivního náboje dnes už kultovního díla. Snaha dát městu novou příležitost zapůsobit na výsledný tvar jejich filmu, ale i profesionalita a nasazení českých hudebníků, byly důvodem jejich druhé návštěvy. A já jsem tak s kultovním režisérem mohl udělat rozhovor.
David Lynch byl naprosto uvolněný a zdálo se, že práce na jeho novém filmu chýlící se k závěru, mu nepřinášejí ani nejmenší problémy. Odpovídal ochotně i když pár otázek už musel slyšet stokrát. Vykouřil několik cigaret a vypil s chutí šálek kávy. Určitě s velkým množstvím cukru. Poprosil, zda bychom mu mohli věnovat knihu, která o něm u nás vyšla.
Nejdéle přemýšlel nad tím, jaký nový bizarní objekt obohatil jeho pověstnou sbírku kuriozit. Dlouze si mnul spodní ret, aby se nakonec zmínil o své práci s hustým lepidlem na dlaždičky. Kategoricky odmítal hovořit o svém soukromí a nechtělo se mu mluvit o pravém významu konce Twin Peaks.
Můžete uvést nějaká jména filmařů s nimiž se cítíte jako tvůrce spřízněn?
Stanley Kubrick. Mám ho moc rád. Samozřejmě mám rád spoustu jiných filmařů a líbí se mi co dělají. Ale nemohu se tím nechat unášet, musím být koncentrovaný na svoji práci.
Je pravda, že se nedíváte na cizí filmy ze strachu z jejich vlivu?
Ne, nemám strach že by mě ovlivnily, ale prostě nemám čas zajít do kina. Jinak na filmy chodím velice rád, ale díky práci na svém novém snímku jsem už dlouho v kině nebyl.
Jste považován za surrealistu, duchovně spřízněného s Dalím či Bunuelem, ale vaše filmy jsou přitom ryze americké. Vy sám jste jednou řekl, že v srdci jste Evropan. Vnímáte tuto situaci jako rozpor?
Spíš jsem měl na mysli fakt, že se identifikuji s evropským způsobem natáčení filmů a sympatizuji s ním. Ale jak říkáte, jinak jsem velice americký. Každý člověk je jiný a stejný příběh, pokud jej zpracují různí lidé, vyzní u každého jinak. Myslím si, že to je to jediné, s čím byste si měli lámat hlavu.
Netajíte se tím, že milujete tajemství a záhady. Jsou nějaká, která byste nechtěl odhalit?
Záhady jsou všude a je fantastické cítit, že existují věci, o nichž nevíme vůbec nic. Každý z nás se tak může stát vědcem či detektivem. Ve filmu záhady působí jako magnet, který přitahuje lidi. Jenže odpovědi mohou být deprimující, protože jsou nedostatečné a leckdy se dovíte i to, co se promění v další záhadu. Máte pravdu, tajemství, to je moje.
Proč myslíte, že se vaše filmy staly kultovní záležitostí i pro generaci o dvacet let mladší?
Tuhle otázku by asi zodpověděl lépe někdo jiný. Já se jen snažím zachycovat myšlenky, jak už jsem řekl, a vytvořit z nich něco, co se líbí mně samotnému. A pokud jsem upřímný a umím naslouchat, je tu velká pravděpodobnost, že i jiní lidé budou mít z mé práce dobrý pocit.
Ke kterému svému natočenému filmu máte nejosobnější vztah a kterého nenatočeného projektu nejvíc litujete?
Každý film je průšvih - jde jen o to, jak velký. Nic není nikdy perfektní. Ale vzpomínám na všechny v dobrém. Lituji snad jen filmu Ronnie Rocket, ale na jeho scénáři chci ještě pracovat. Nevím, zda na něj někdy dojde, možná jednou...
Stane se vám někdy, že se ráno probudíte a určitá situace z filmu má náhle jiný význam, než jste původně zamýšlel?
Samozřejmě, je to stejné, jako když si v patnácti přečtete knihu , která vás upoutá a ve dvaceti, když si ji přečtete znovu, vám neřekne vůbec nic nebo pro vás naopak bude znamenat mnohem víc než tehdy. Podobné to může být i s filmem. Uděláte něco, o čem si upřímně myslíte, že je to správné, nebo to pro vás hodně znamená, a později stejná scéna získá jiný význam.
Proto tedy nemůžete mluvit o konci Městečka Twin Peaks?
Mohl bych, ale nechce se mi...
Přesto, otázka, kterou jste už slyšel mnohokrát, ale nelze ji nepoložit. Bude se pokračovat v Městečku Twin Peaks?
Zřejmě ne, v Americe totiž dopadl špatně. Kdyby se to nestalo, byl by tady celý příběh, který by byl spojený jak s filmem tak se seriálem.
Co znamenala účast Davida Bowieho ve filmu?
To by bývalo bylo více vysvětleno v dalším filmu.
David Lynch byl naprosto uvolněný a zdálo se, že práce na jeho novém filmu chýlící se k závěru, mu nepřinášejí ani nejmenší problémy. Odpovídal ochotně i když pár otázek už musel slyšet stokrát. Vykouřil několik cigaret a vypil s chutí šálek kávy. Určitě s velkým množstvím cukru. Poprosil, zda bychom mu mohli věnovat knihu, která o něm u nás vyšla.
Nejdéle přemýšlel nad tím, jaký nový bizarní objekt obohatil jeho pověstnou sbírku kuriozit. Dlouze si mnul spodní ret, aby se nakonec zmínil o své práci s hustým lepidlem na dlaždičky. Kategoricky odmítal hovořit o svém soukromí a nechtělo se mu mluvit o pravém významu konce Twin Peaks.
Můžete uvést nějaká jména filmařů s nimiž se cítíte jako tvůrce spřízněn?
Stanley Kubrick. Mám ho moc rád. Samozřejmě mám rád spoustu jiných filmařů a líbí se mi co dělají. Ale nemohu se tím nechat unášet, musím být koncentrovaný na svoji práci.
Je pravda, že se nedíváte na cizí filmy ze strachu z jejich vlivu?
Ne, nemám strach že by mě ovlivnily, ale prostě nemám čas zajít do kina. Jinak na filmy chodím velice rád, ale díky práci na svém novém snímku jsem už dlouho v kině nebyl.
Jste považován za surrealistu, duchovně spřízněného s Dalím či Bunuelem, ale vaše filmy jsou přitom ryze americké. Vy sám jste jednou řekl, že v srdci jste Evropan. Vnímáte tuto situaci jako rozpor?
Spíš jsem měl na mysli fakt, že se identifikuji s evropským způsobem natáčení filmů a sympatizuji s ním. Ale jak říkáte, jinak jsem velice americký. Každý člověk je jiný a stejný příběh, pokud jej zpracují různí lidé, vyzní u každého jinak. Myslím si, že to je to jediné, s čím byste si měli lámat hlavu.
Netajíte se tím, že milujete tajemství a záhady. Jsou nějaká, která byste nechtěl odhalit?
Záhady jsou všude a je fantastické cítit, že existují věci, o nichž nevíme vůbec nic. Každý z nás se tak může stát vědcem či detektivem. Ve filmu záhady působí jako magnet, který přitahuje lidi. Jenže odpovědi mohou být deprimující, protože jsou nedostatečné a leckdy se dovíte i to, co se promění v další záhadu. Máte pravdu, tajemství, to je moje.
Proč myslíte, že se vaše filmy staly kultovní záležitostí i pro generaci o dvacet let mladší?
Tuhle otázku by asi zodpověděl lépe někdo jiný. Já se jen snažím zachycovat myšlenky, jak už jsem řekl, a vytvořit z nich něco, co se líbí mně samotnému. A pokud jsem upřímný a umím naslouchat, je tu velká pravděpodobnost, že i jiní lidé budou mít z mé práce dobrý pocit.
Ke kterému svému natočenému filmu máte nejosobnější vztah a kterého nenatočeného projektu nejvíc litujete?
Každý film je průšvih - jde jen o to, jak velký. Nic není nikdy perfektní. Ale vzpomínám na všechny v dobrém. Lituji snad jen filmu Ronnie Rocket, ale na jeho scénáři chci ještě pracovat. Nevím, zda na něj někdy dojde, možná jednou...
Stane se vám někdy, že se ráno probudíte a určitá situace z filmu má náhle jiný význam, než jste původně zamýšlel?
Samozřejmě, je to stejné, jako když si v patnácti přečtete knihu , která vás upoutá a ve dvaceti, když si ji přečtete znovu, vám neřekne vůbec nic nebo pro vás naopak bude znamenat mnohem víc než tehdy. Podobné to může být i s filmem. Uděláte něco, o čem si upřímně myslíte, že je to správné, nebo to pro vás hodně znamená, a později stejná scéna získá jiný význam.
Proto tedy nemůžete mluvit o konci Městečka Twin Peaks?
Mohl bych, ale nechce se mi...
Přesto, otázka, kterou jste už slyšel mnohokrát, ale nelze ji nepoložit. Bude se pokračovat v Městečku Twin Peaks?
Zřejmě ne, v Americe totiž dopadl špatně. Kdyby se to nestalo, byl by tady celý příběh, který by byl spojený jak s filmem tak se seriálem.
Co znamenala účast Davida Bowieho ve filmu?
To by bývalo bylo více vysvětleno v dalším filmu.
Pošli odkaz na článek




