Vrcholem jeho kariéry je ovšem Alex v kultovním Mechanickém pomeranči. Od té doby je nejlepší v podobných rolích. Jako respekt vzbuzující gentleman, který pod hrozivým a zákeřným pohledem může skrývat dobré jádro, nebo - a přiznejme si že častěji - jádro ještě hrozivější a zákeřnější.
Rozhovor, který jsem s ním uskutečnil, se konal v pražském Stavovském divadle kde právě natáčel kostýmní thriller inspirovaný slavným příběhem Jacka rozparovače.

Co říkáte na divadlo, ve kterém natáčíte?
Nejsem historik, ale myslím si, že je to jedno z nejkrásnějších divadel, jaká jsem kdy poznal. A je skoro neuvěřitelné, jakou historii má za sebou. Samozřejmě jsem viděl scény z filmu Amadeus Miloše Formana a mého přítele kameramana Miroslava Ondříčka, které se zde odehrávaly a které se mi velmi líbily. Ale přijít sem do tohoto divadla, skutečného divadla, ve kterém pracoval Mozart, je skvělý zážitek. Je skvěle zrekonstruováno, opravdu nádherná práce. Je to jeden z nejkrásnějších prostorů, ve kterých jsem kdy byl.

Mohl byste říci něco o postavě, kterou hrajete v tomhle filmu?
Nerad hovořím o rolích, na kterých právě pracuji. Nemám od nich ještě náležitý odstup, abych mohl říci, že ta role je o tom a o tom a je třeba ji hrát takhle... Navíc natáčení téhle role mi zabere pouhé tři dny. Není to žádná klíčová postava, nehraji tady Hamleta. Je to krásná malá role ve filmu, který se točí v Praze. To je na tom to nejhezčí, co o ní mohu říci. Kromě toho, že jsou tady skvělí lidé a točí se na nádherném místě. Hraji doktora, který je okouzlující, ale mohl by být smrtelně nebezpečný. Tahle postava je ve snímku použita pro vytvoření falešné stopy. To je má úloha v něm. Mým úkolem je objevovat se na různých místech filmu a poskytovat v ději různé matoucí informace. Bohužel, ale je to tak. Lidé si budou nejdříve myslet, že já jsem ten padouch a pak budou muset celý film sedět a přemýšlet, kdo to opravdu udělal.

V poslední době natáčíte i několik filmů najednou. Proč?
Mám mladou ženu... Prostě to mám rád. Rád hraji. Chtěli po mě, abych režíroval, ale já jsem to odmítl s tím, že nemám zájem. Raději zůstanu hercem. Miluji stát před kamerou a baví mě promýšlet a hrát různé postavy. Docela rád točím nezávislé filmy, protože mají obvykle zajímavý námět a většinou v nich můžete najít dobré role. Přesto musíte ale také dělat filmy v Hollywoodu, kvůli kariéře a aby si člověk zvyšoval svou cenu, což je také důležitý aspekt.

Zmínil jste se o tom, že nechcete být ničím jiným než hercem. Při tom jste ale napsal scénář...
Ale já ho nechtěl psát. Nesnáším to. Je to osamělá práce a musíte být opravdu chytrý. Po úspěchu Kdyby..., kdy jsme vyhráli Zlatou palmu v Cannes, jsem se potkal na toaletě s Lindsayem a zeptal jsem se ho, jestli spolu neuděláme další film, že by to bylo skvělé. Podíval se na mě jako na úplného idiota. Řekl mi: "Nebuď blázen, Malcolme. To si myslíš, že dobré scénáře padají jen tak ze stromu? Jestli se mnou chceš dělat ještě nějaký film, tak bys ho měl napsat sám." Odpověděl jsem mu "Panebože, já mám tuny scénářů. Chodí mi každý týden." A on na to: "No, to ano, ale to jsou samé nesmysly." A měl v podstatě pravdu. A tak jsem si sedl a začal jsem psát své "Adventures of Coffee Salesman", protože než jsem se stal hercem, prodával jsem kávu. Chtěl jsem napsat něco jako komedii. Ale Lindsay mi dal tři knihy, které to posunuly trochu jinam. Jedna byla Kafkova Amerika, druhá Voltairův Candide a třetí byla Heaven Is My Destination o obchodníkovi v Americe. Samozřejmě je to pitoreskní film. Mluvím teď o snímku Šťastný to muž!, který z toho vzešel. Je plný zvratů a zabírá postupně téměř všechny lidské emoce.

Film Mechanický pomeranč byl natočen roku 1971. Myslíte si, že může nějak oslovit dnešní generaci?
No, to asi víte vy lépe než já v mém věku. Ale myslím, že samozřejmě může. Mechanický pomeranč je skvěle napsaný román od Anthony Burgesse. On byl skvělý spisovatel a tohle bylo jeho mistrovské dílo. Myslím si, že Kubrick odvedl dokonalou práci tím, jak dokázal jeho knihu, která byla téměř nezfilmovatelná, převést na plátno. Tohle Kubrick umí dokonale. Umí dobře upravovat text, má dobré nápady, je skvělý technicky. Když se mne ale zeptáte, kdo měl největší zásluhu na úspěchu filmu, řeknu, že Anthony Burgess, kvůli jeho textu. A z jeho knihy jsem hodně vycházel. Při natáčení filmu jsem si z ní četl každý den. Kubrick je skvělý člověk, skvělý z mnoha pohledů. Ale myslím si, že skoro nikdo nemluví o Anthony Burgessovi. Ten film by bez Burgesse byl ve skutečnosti o ničem.

Ten film zahájil období, kdy jste začal být často obsazován do záporných rolí.
Správně. To mne hodně štve. Ve skutečnosti je Mechanický pomeranč černá komedie. A já v ní nehraji úplného padoucha. To možná tak během prvních dvaceti minut filmu, ale pak jsem již spíše oběť, která za to pyká. Ale každý si mne pamatuje jako chladnou bestii, která klidně zmlátí nějakého starého tuláka. To je nejsilnější dojem diváků z filmu.

Málokdo ale dokáže zahrát padoucha tak mistrně jako vy.
Něco vám řeknu. Když se jako herec dostanete do středních let, jsou pro vás nejzajímavější role zlých chlápků. Vždycky. Už kvůli jejich výlučnosti, protože proti nim máte v každém filmu tak šest hodných postav. Navíc nemusíte být u natáčení dlouhé měsíce. Přijedete, natočíte těch pár dobrých záběrů, na které se každý podívá a můžete zase odjet domů. Tam se můžete týden koupat v bazénu, pak vám zase zavolají a hrajete dalšího padoucha, který někoho zmlátí. Tak to chodí.

Děkuji za rozhovor.
Bylo mi potěšením.